Konec nekonečné práce na zahradě

Bezúdržbovost místo pracného ošetřování

Míru bezúdržbovosti zahrady si totiž vždycky můžete vybrat sami. Není pravda, že musíte dělat všechny úkony předepsané v odborných knihách nebo popisované v televizním receptáři.

Nemusíte sekat, kosit, zastřihovat, řezat, hrabat, plít, kropit, postřikovat, dokonce ani rýt, hnojit, okopávat a jednotit. Opravdu nic nemusíte! A pokud stále trváte na tom, že musíte, pak jste jednou z miliónů obětí současných klasických zahradních trendů. Dobrovolně jste přijali funkci zahradního ošetřovatele. Sklony k tomuto zahradnímu sadomasochismu se dají spolehlivě léčit dlouhými pobyty v přírodě s otevřenýma očima a srovnáváním s umělým a nezdravým výsledkem vlastní marné, nenáviděné a nekonečné práce. Ti, kteří to naopak dělají s láskou a rádi mohou přestat číst už teď.

Když se řekne bezúdržbová zahrada, myslí se tím přírodně založená, pro krásu a pro radost z přírody (ačkoliv může i tak mít hodně jedlých prvků). Můžete mít i kombinaci: část zahrady k pěstování rostlin k jídlu a část přírodně-bezúdržbovou. Nejsou žádné hranice mezi těmito styly, vzájemně se totiž prolínají a lze využít stejné techniky k jejich založení.

Bezúdržbovost neznamená, aby nedošlo k omylu, že se vám bude trávník sekat sám a příroda ostříhá váš živý plot. Znamená to, že trávník bude buďto: žádný (pro uklidnění dýchejte zhluboka a počítejte do deseti :-), malý nebo takový, aby se stříhat nemusel (louka) a živý plot bude volně rostoucí. Louka se může kosit, ale častěji než 1-3x ročně nemusí. Když potřebujete prostor pro děti na hraní, pokosíte plochu velkou, jak potřebujete a máte trávník. Stačí Vám k tomu obyčejná kosa a deset minut času, jako v minulém století každé druhé osmdesátileté stařence. To je dobrovolná a žádoucí údržba, která na Vás netlačí, když nemáte čas. To samé volně rostoucí keře - můžete je i přistřihnout, ale nemusíte.

Co z toho plyne pro nás?

Kde chcete mít malý strom, tam vysaďte vysoký keř tvořící kmen, nebo málo vzrůstný strom – nebudete ho nikdy muset stříhat a řezat.

Nechcete-li hrabat listí, nehrabte ho. Listí se hrabat nemá, je to škodlivý a nesmyslný návyk. Spadne pod strom pro to, aby zůstalo pod stromem. Listí je výborný mulč a ušetří Vám zalévaní. Zlepšuje život v půdě pod ním, rozkládá se na živiny, ušetří vám hnojení a vytváří novou půdu. A na podzim se v něm krásně brouzdá.

Nechcete-li trhat to, co někteří nazývají plevel, nevytvářejte podmínky, ve kterých roste. Lidé, co neustále ryjí a okopávají, jsou v podstatě nejúspěšnější pěstitelé plevele. Mulčujte, nebo vysévejte na obnaženou půdu třeba jetel, vojtěšku, hrách, jakékoliv další druhy zeleného hnojení, nebo směs bujných květin (měsíček, náprstník, slunečnice, amarant, červená jedlá lebeda, mák…).

Nechcete sprejovat, přihnojovat a zastřihávat růže? Vysaďte si plané druhy a jenom se na ně dívejte.

Keře je lepší stříhat, jen pokud je to nutné z praktického hlediska, tzn., když se kvůli větvím nedá projít po cestičce, přesahují do silnice, nebo když je sousední rostlina důležitější pro produkci potravy než větve keře, které jí stíní. Je potřeba najít kompromis mezi praktičností a přirozeností. Tyto náhodné a občasné zásahy se dají omluvit, i v přírodě zvířata něco ožerou, vítr poláme. Vše se dá řešit výsadbou vhodných keřů a stromů, jak druhů dle plodů, tak velikostí růstu. Sortiment druhů rostlin je tak obrovský, že není možné nenalézt něco vhodného. Například na malé zahradě vysadit jen jeden pořádný velký ovocný strom a podsázet ho mnoha menšími keři s jedlými plody.

Zdroj www.ekozahrady.com, text Jaroslav Svoboda